Když si Gabriela Žitníková chtěla koupit dvě ovce, které by jí spásaly trávu před její večerkou, nenapadlo ji, kterým směrem se bude ubírat její podnikání. S manželem se ujali stáda valašských ovcí, které v té době byly v ohrožení. „Změnil se způsob chovu ovcí ze salašnického na klasické zemědělství. Ovce se přetáhly do nížin, při tom valaška je zvyklá žít v horských a podhorských oblastech. Byla chovaná na nižší užitkovost a nestačila konkurovat plemenům chovaným na vyšší užitkovost,“ uvádí Gabriela. Její manžel se jim brzy začal věnovat jako soukromý zemědělec a Gabriela začala studovat vše kolem valašek a salašnického chovu.

Na své farmě Bludička Gabriela brzy začala provozovat agroturistiku – programy pro veřejnost, školky a školy, jezdecký oddíl a hippoterapii. V roce 2017 si k ní přišla pro mléko její, v té době budoucí, první zaměstnankyně. Starala se o čtyři děti v pěstounské péči, o umírající lidi, a když po těžké operaci zůstala téměř na vozíku, ocitla se na úřadu práce s částečným invalidním důchodem. „Nabídla jsem jí práci s tím, že se na to pokusím sehnat peníze. Od dubna se mi ji pak podařilo zaměstnat na půl roku, během kterého bylo potřeba vymyslet, jak to udělat, aby tu mohla zůstat. A tehdy se začala rodit myšlenka Dílny U beránka,“ vypráví Gabriela. V dílně začali zpracovávat hrubou vlnu z ovcí, která je běžně považována za odpad a vyhazuje se. Tehdy Gabriela připravila projekt ve spolupráci s MAS Lašsko na rekonstrukci večerky, která dnes slouží jako zázemí farmy a prostor pro dílnu. „Líbil se nám sociální záměr projektu. Paní Gabriela znala lidi, kteří byli nezaměstnatelní, a ona věděla, že je dokáže zaměstnat. Mnoho žadatelů se snaží napasovat projekt na vyhlášenou výzvu, ona to měla vše dopředu vymyšlené a promyšlené, zaměřené také na ekologii a přírodu,“ vysvětluje projektová manažerka MAS Lašsko Marie Jalůvková. MASka přispěla na rekonstrukci dílny, vybavení a knihtisk částkou 1 800 000 korun.

Sociální podnik
Gabriela zaměstnala 3 ženy se zdravotním postižením a Elišku, která farmu navštěvovala od dětství, jako asistentku handicapovaných. „Chodila jsem sem od jedenácti let do jezdeckého kroužku a bylo mi líto, že bych to jednou měla třeba kvůli škole opustit. Když jsem po měsíci odešla z vysoké školy, dostala jsem nabídku tady pracovat,“ říká Eliška. Dílna U beránka byla otevřena 1. února 2020 a 12. března musela být kvůli koronavirové krizi uzavřena. S počátečním provozem, se mzdami a zahájením provozu pomohl však Moravskoslezský kraj a nadace Veolia. Dílna tedy přečkala jaro, v létě se opět otevřela dětským táborům, a když vše vypadalo, že to bude fungovat, přišla druhá karanténa na podzim. Tehdy už byly všechny finanční prostředky vyčerpané. „Nechtěla jsem to vzdát, nechtěla jsem zavřít. Měla jsem za sebou tři lidi se zdravotním postižením a Elišku, která chce založit rodinu. Věděla jsem, že když jim vezmu práci, tak jim vezmu i naději. Ale kde je dobrá myšlenka, tam se cesta vždycky najde,“ vypráví Gabriela. Rozhodla se, že si dílna bude výrobky z vlny vydělávat. Založila sociální sítě, e-shop, rozšířila nabídku a začala nahrávat videa o farmě, ovcích, o zpracování vlny apod. Po pouhých deseti měsících od otevření si dílna vydělala na provozní náklady, odvody a mzdy. V dílně vyrábějí dárkové kreativní balíčky, vlnu poskytují do škol a do muzeí. Národní muzeum v Ostravě a ZUŠ v Rožnově využívají jejich vlnu v dětských dílnách a Muzeum v Novém Jičíně z vlny vyrábí anděly.

Sociální zemědělství
Farma Bludička tedy začala využívat prvky sociálního zemědělství, kdy zemědělství může pomáhat také lidem v nouzi. „Například rodinná farma našeho typu otevře svou farmu i veřejnosti. Máme programy pro školy, jezdecký oddíl, integrujeme do činnosti handicapované, ale může to sloužit i pro lidi bez domova nebo pro vězně. Chtěla bych doporučit lidem, kteří provozují zemědělství v takto malé farmě, ať se nebojí rozvíjet agroturistiku a sociální zemědělství jako zdroj obživy třeba i pro rodinného příslušníka,“ sděluje Gabriela.

Myšlenka sociálního zemědělství je podle Gabriely často špatně uchopena. Běžně se kvůli práci postižených lidí se zvířaty nakoupí zvířata a lidé se o ně starají. Jde tam tedy jen o tu činnost, ne o produkci. Je to také náročné na finance – je potřeba platit zvířata, někoho, kdo se o to celé stará, vyplácet mzdy a platit sociálního pracovníka. Stojí to většinou miliony. „Sociální zemědělství, jak ho vnímám já, je využití klasického zemědělství, kterému se poskytnou podmínky pro to, aby tam mohl v navazující struktuře fungovat nějaký sociální projekt, ať je to škola, studenti na praxi apod. Stačí jen vytvořit podmínky, záchod a zázemí. Nemusím platit nic za vlnu, za krmení, za zvířata. To má vše na starosti můj muž a jeho zemědělská prvovýroba. Já využívám dokrmování, vlnu, která je odpad, staré ovce ještě využiju do betléma a pro psy,“ vysvětluje Gabriela. Ačkoliv to zní hrozně, jde zde skutečně o využití zvířete od jeho narození až do jeho smrti. Stará ovce poslouží ještě na práci s lidmi, se školami, se školkami, kde není možné použít chovné zvíře. A když uhyne, je využita pro psy, kteří na farmě dělá canisterapii. Jde o přírodní cyklus, kdy žádný zvířecí život ani smrt není zbytečný.
Kniha o příběhu farmy

Další myšlenka Dílny U beránka je zpracování ovoce z jejich sadu. Díky včelkám by do budoucna chtěli na farmě zpracovávat také včelí vosk. Sad vytvoří prostor pro další pracovní místo pro člověka, který se bude starat o celý sad, sušit ovoce atd. Rekonstruována bude v příštím roce Bačovská škola, která slouží jako muzeum věnované valašským ovcím a salašnickému chovu.

„Paní Gabriela svým projektem Dílny U beránka reagovala na potřeby této oblasti. A MAS vždy ráda pokryje to, co tu chybí a podpoří inovativní projekty, které využijí potenciálu lidí a místa v území,“ říká Marie Jalůvková z MAS Lašsko. Prozatím bylo na území MASky realizováno nebo schváleno 120 projektů za celkem 120 milionů. Dílna U beránka byla první realizovaný sociální podnik, další by měl být pivovar v Přívoře. „MASka nabízí lidský přístup, který je velmi důležitý. Sedí tam člověk, který zná to místo a má zájem o to, aby byly peníze vyčerpané na něco dobrého a aby byl projekt realizovaný. Poskytne konzultaci a pomoc v každé fázi projektu, přijede za vámi. Nestane se, že by vám řekli ´najděte si to tam a tam´ a šli od toho,“ popisuje Gabriela.

Díky knihtisku, který farma pořídila také z projektu MAS Lašsko, je možné na místě tisknout kalendáře, letáčky, návody, cedulky a balíčky mohou být hezky zabalené. Gabriela se také pustila do psaní knihy Příběhy pastýřky. Malá pastýřka zachrání ze studny jehňátko, které bylo pro ostatní k ničemu a stane se z něj nejdůležitější beránek stáda. „Je to o Dílně U beránka, o valašské ovci a o našem příběhu. O věcech, které společnost často odsouvá na okraj společnosti jako už nepoužitelné, jako valašská ovce, jejich hrubá vlna nebo lidi se zdravotním handicapem. Já mám ve své dílně 3 ženy se zdravotním postižením, které celý život pracovaly pro naši společnost – zdravotní sestra, učitelka, sociální pracovnice – když je zasáhla těžká nemoc, tak přišly o svou práci a byly odsunuty do pozice pozorovatele. Snažím se, abychom jiným pohledem na věc nebo bytost objevili, že všechno je velkým darem,“ uzavírá paní Gabriela. Do budoucna by chtěla také vytvořit knihu o životě na salaších, který pomalu mizí, učebnici Malý bača pro děti o životě pastýřů a bačů, a historii Bludovic.