Podle průzkumu si celých 75 procent lidí přeje zemřít ve svém domácím prostředí, ale pouze třetině z nich je to umožněno. Splnit toto přání svému blízkému je důležité nejen pro umírajícího, ale i pro blízké osoby, které se pak lépe vyrovnávají s jeho odchodem.

Vyrovnání se s odchodem blízkého je lehčí v rodinném prostředí

„Máme zkušenosti s rodinami, kde v průběhu dvou let zemřeli dva členové domácnosti. Jeden z nich nemohl kvůli svému zdravotnímu stavu strávit zbytek svého života doma. Jeho nejbližší se nám poté svěřili, že bylo pro ně mnohem těžší se vyrovnat s jeho smrtí než se smrtí toho, kterém dopřáli komfort domácího prostředí a trávili s ním jeho poslední chvíle doma,” říká ředitelka organizace Malyra Kamila Sedláková.

Pět desítek zaměstnanců, kteří v Malyře pracují, poskytuje zejména ošetřovatelské služby a fyzioterapii doma. Součástí této péče je i paliativní péče, kdy se sestry starají o člověka v poslední fázi jeho života.

I rodiny, které služby organizace využívaly, vnímají možnost strávit poslední chvíle s milovanou osobou v prostředí domova jako nenahraditelné. Jak uvádí jeden z klientů služby: „Když jsem vozil svoji manželku v posledních měsících na několik hodin na ambulantní zákrok, tak měla vždy neuvěřitelnou radost z návratu domů, do pomyslného bezpečí. Je zarážející, že o existenci organizací, jako je Malyra, vás neinformuje ošetřující lékař.”

„Služby, které poskytuje organizace Malyra jsou na našem území naprosto nezbytné. Ve většině obcí je věkový průměr lidí vyšší. Jsem proto ráda, že jsme organizaci Malyra pomohli se získáním finanční podpory na své služby,“ popisuje projektová manažerka MAS Český ráj a Střední Pojizeří Veronika Horáková.

Období smrti a stárnutí je pro některé obdobím přání a smíření

Podle ředitelky Sedlákové dnešní firmy stále odmítají zaměstnávat lidi starší 50 let. Hodně se to odvíjí od kultu krásy a mládí, který je podle Sedlákové u nás stále zakořeněn, a proto je období stárnutí a smrti pro mnohé tabu. Co se týká umírání v rodině, tak se jedná o dva tábory lidí. Jedni se snaží o smrti v rodině vůbec nemluvit a dělat, že neexistuje. Druhá skupina lidí o smrti mezi sebou mluví naopak velice otevřeně.

„Zažili jsme i rodiny, kde se toto náročné období pojalo jako období plnění přání, smíření a loučení. Rodina, ale i naši zaměstnanci, jej hodnotili jako smysluplné a přinášející úlevu a zachování si hezkých vzpomínek i po smrti nemocného,” popisuje svoji zkušenost Beata Raisová z organizace Malyra.  

Proč se o paliativní péči tolik nemluví

V Česku se sice v dnešní době o paliativní péči mluví stále více, ale informovanost široké veřejnosti je stále velice nízká. Jak uvádí ředitelka Sedláková, v mnoha případech se stává, že se člověk do péče zdravotních sester dostává až v posledních dnech, ne-li hodinách.

„V naší praxi se setkáváme s tím, že blízcí neznají možnosti pomoci a vlastně se na nás obrátí až tehdy, kdy jsou naprosto vyčerpaní,“ uzavírá Beata Raisová z organizace Malyra.

Organizace Malyra funguje již od roku 1998 a poskytuje zejména nelékařskou péči v oblasti Českého ráje a Pojizeří. Místní akční skupina Český ráj a Pojizeří pomohla organizaci získat finanční zdroje na její činnost z evropských fondů. Klienty Malyry jsou zejména senioři, kteří tvoří 95 procent všech pacientů. Loňský rok sestry ošetřily 526 pacientů v jejich přirozeném prostředí, a to v rámci více než 43 000 návštěv.

 

Malyra 

Projekt podpořený Místní akční skupinou Český ráj a Střední Pojizeří je zaměřen na poskytování paliativní péče. Finance pokrývají zejména osobní náklady pečujících, péči psychologa a duchovního a také pořízení osobního automobilu, který slouží k přepravě koordinátorů do rodin nemocného. Realizuje se od dubna roku 2018 a je podpořen částkou 3 518 500 korun. 

 

FOTO: Petr Janík