Pavel byl jedním z mnoha lidí, kteří hned nevěděli, jakým směrem se v životě vydat. Na Masarykově univerzitě začal studovat ekonomii, ale brzy se nechal přesvědčit kamarádem a ve dvojoboru k ní přibral ještě environmentalistiku. Od narození žil na vesnici a k přírodě měl vždycky blízko. Tento přístup ještě podpořil Pavlův otec, který ho učil se o přírodu starat. V navazujícím magisterském oboru se rozhodl netroškařit , že o rok později se rozhodl svůj zájmový i vědomostní okruh rozšířit ještě o druhý magisterský obor agroekologie na Mendelově univerzitě. „Bylo to hodně náročné. Spolužáci měli často už z kraje ledna volno, zatímco já se svým dvojitým zkouškovým jsem se musel učit až do začátku února,“ přiznává Pavel nezpochybnitelnou obtížnost takového studia. Při pohledu zpátky si není úplně jistý, zdali by si to teď už nerozmyslel, je ale rozhodně rád, že obě školy vystudoval. Získal díky nim totiž užitečný rozhled, který se mu právě v budoucím zaměstnání velice hodil.

Když poslední rok na vysoké škole dopsal dvě diplomové práce a složil dvě státní zkoušky, rozhodl se, že si hlava potřebuje už přeci jen trochu odpočinout a se svou přítelkyní, budoucí manželkou, se vydali na rok pracovat a cestovat do Skotska. Kromě nutné pauzy od mentálního zaměstnávání v uplynulých letech, si potřebovali i rozmyslet, kde se usadí a kde budou pracovat. Rozhodli se pro venkovskou část Náchodského okresu, kde Pavel jako zaměstnání zkusí právě Místní akční skupiny (MAS), se kterými měl to štěstí se setkat už při studiu od Romana Hakena, který na škole přednášel… „Vzhledem k tomu, že jsme se chtěli usadit tady, začal jsem na všechny MASky v okolí rozesílat životopisy,“ vypravuje Pavel. Když pak seděl s přáteli na pivu, aby dohnali jeho rok mimo Česko, od jedné kamarádka ona očekávaná otázka „co máš teď v plánu?“ Pavel jí řekl o rozeslání životopisu na Místní akční skupiny v regionu a než se stihl pustit do nacvičeného vysvětlování, o co vlastně jde, kamarádka ho přerušila: „K nám jsi ale nic neposílal.“ Pavel totiž využíval starší brožuru MAS, ve které chyběla ta nejnovější – MAS Stolové hory, ve které jeho kamarádka zrovna pracovala. Slovo dalo slovo, Pavel poslal ještě jeden životopis a po výběrovém řízení do práce rovnou nastoupil.

Mladý člověk v mladé Místní akční skupině

Jak to tak ovšem často bývá, začátky nebyly nejsnadnější. Pavel měl totiž během pár měsíců nahradit předchozí manažerku pro komunitně řízený rozvoj – (CLLD), ve kterém dochází především k přerozdělování finančních prostředků na místní projekty. Ta se mu snažila předat co jen šlo, ale přesto byl v této nové práci hozen přímo do vody. Program, který vedl, byl zároveň v českém prostředí ve svých začátcích a komunikace mezi Místními akčními skupinami a státem, ale také se zástupci obcí, nebyla ještě usazena a časem ani skutky neověřena. Oproti předchozím rokům, kdy bylo do spolupráce zapojeno jen ministerstvo zemědělství, v období Pavlova nástupu jich bylo již mnohem více. Mnoho věcí bylo stále nových, mnoho postupů se dělalo poprvé a všichni se v nich potřebovali zorientovat. Komunikace v krajské síti Místních akčních skupin, jejichž členem je i MAS Stolové hory, ale fungovala skvěle. „Naše MASky pořádají pravidelný setkávání, na kterých se řeší společná témata, radíme si, společně se učíme,“ chválí si Pavel spolupráci a dodává: „Lidé, co pracují v MASkách, to většinou berou spíš jako poslání, než práci, takže si opravdu všichni pomáhají a funguje to.“

Úspěchy Stolových hor

V současnosti je už působení MAS Stolové hory v regionu zaběhnuté a má za sebou řadu úspěšných projektů, které podpořila. Jeden takový pochází například od neziskové organizace Pferda provozující tréninkovou kavárnu Láry Fáry. Jde o sociální podnik, kde jsou zaměstnáváni lidé s duševním znevýhodněním, kteří by si obtížně hledali práci jinde. Tréninková práce v kavárně jim pomáhá získat potřebné kompetence a sebevědomí, aby se mohli uplatnit na volném pracovním trhu. Pavel a jeho tým organizaci pomohli s realizováním dalšího stupně služeb – nad kavárnou byl zřízen tréninkový byt. V této garsonce sociální pracovníci pomáhají zaměstnancům kavárny v další oblasti jejich života, tedy osamostatnění v bydlení. Celý projekt tak získal větší komplexitu, zaměstnanci se naučí o sebe starat a zároveň si o patro níž v kavárně zlepšují i pracovní návyky a dovednosti. „V současnosti hodnotíme další projekty a jedním z jich je právě i rozšíření tréninkového bytu od Pferdy. Vedle něj by měl také přibýt startovací byt. Do něj se budou moci zaměstnanci přesunout, až se budou cítit připraveni na to, zkusit žít samostatně,“ zmiňuje Pavel rozšíření služeb, které se s MASkou rozhodli podpořit. K nim ovšem patří i další projekty, mezi které patří služba, která pro tréninkové zaměstnance domlouvá pracovní místa. Přesvědčuje a vzdělávají zaměstnavatele, kteří připravují stáže v jejich podnicích. A podpůrná síť se rozrůstá ještě dál: „Někteří zaměstnanci mají však obavy z nového prostředí, třeba kvůli sociálním fóbiím. Covidová situace také nenahrávala tomu, aby si mohli prohlížet pracoviště. Vznikl tedy projekt využívající VR, kde je pracovní prostředí vytvořeno digitálně. Klient si nastaví headset a v bezpečném prostředí si může vše prohlédnout, vyzkoušet a je tak na nástup připravenější.“

Pavel si už od začátku vzal za úkol přesvědčit lidi, že MASky jsou příležitost rozvoje a spolupráce. „Jedinečnost MASek vnímám v tom, že propojování není omezené jen na obce, ale spojujeme i živnostníky, firmy či neziskovky. To jsou všechno lidé, kteří jsou a chtějí být aktivní ve svém regionu, ale chybí jim třeba prostor, ve kterém by se mohli potkat. My jim tedy vytvoříme vhodnou příležitost.“ Důkazem takové spolupráce může být například i strom roku 2020, kterým je jabloň u Lidmanů. Na jaře minulého roku Pavlovu kolegyni Mirku Soldánovou napadlo přihlásit v regionu známý strom přihlásit do soutěže. „Spolupracovali jsme se zahrádkáři, se starosty, se školami, pekli jsme štrůdly, informovali jsme lidi o tom, že můžou v soutěži hlasovat,“ popisuje Pavel cestu stromu do povědomí celého Česka. A jabloň u Lidmanů se nakonec stromem roku 2020 skutečně stala.

Život na venkově

Pokud jde o Pavlův život na venkově, uvědomuje si, že velké město skýtá řadu výhod. Ale poklidné žití v roubené chaloupce, volnost pohybu pro děti a krásné výhledy na Stolové hory i na pasoucí se koně po sousedových loukách nic nenahradí. „Když jsme bydleli ve městě a chtěli si odpočinout někde v přírodě, museli jsme sednout na šalinu a jet třeba dvacet minut za město,“ vzpomíná Pavel na žití v Brně a dodává: „Teď stačí vyjít z domu a sednout si na lavičku na zahradě s výhledem do kraje.“ A tak jako Pavel postupně proměňuje část svého pozemku na ovocný sad, vzniká postupně i ovocná alej u výherní jabloně u Lipmanů. „Děti pak budou chodit kolem a říkat si ‚tenhle strom jsem si zasadil sám‘ a vytvoří si tak hlubší vztah k našemu regionu,“ uzavírá Pavel.

foto: Marek Olbrzymek